neděle 7. února 2016

Jak mi spadl mobil z mostu

Taky si občas říkáte, že se proti vám spiknul celý svět? A hned na to se ptáte, za co že vás to vyšší síly celého universa trestají? Věřte mi, takovéto pocity velmi dobře znám... Přečtěte si první článek ze série "Domčiny patálie". :)

***




Pohled z Moravského mostu (Hradec Králové)

Tento víkend jsem si udělala takový menší výlet: vydala jsem se do Hradce Králové, mé bakalářské alma mater, a také jsem se po dvou letech znovu podívala na "místo činu".

"Jaké místo činu?" říkáte si. No... místo, kde mi spadl mobil z mostu! Jednou takhle večer v zimě jsem se vracela ze školy na koleje. Abyste došli na zastávku, musíte cestou přejít přes Moravský jez, což je vodní elektrárna na Orlici. Jdu si tak po mostě, koukám na mobilu kolik je hodin a v dálce vidím, že mi přijíždí trolejbus. Jelikož se mi nechtělo čekat na další, tak jsem se rozeběhla a za běhu jsem strčila mobil do kapsy. Jenže co čert nechtěl, než jsem stihla kapsu zapnout, mobil mi vyklouzl, spadl na chodník a sklouzl se směrem ke kraji mostu. Najednou jakoby se zastavil čas. Vše jsem viděla jako ve zpomaleném záběru. Úplně jako v nějakém filmu. Na okraji se mobil zastavil, já si v tu chvíli vydechla a pak stejně přepadl. První, co mi blesklo hlavou bylo něco ve smyslu "no tak teď jsem v pr...".
Moravský jez (Hradec Králové)

Zastavila jsem se a zaposlouchala se, jestli uslyším zlověstné "žbluňk", ale nic jsem neslyšela. Pak mě však napadla spásná myšlenka: ze všech mostů na světě, ze kterých mi ten mobil mohl spadnout, zrovna tenhle má asi dva až tři metry pod úrovní chodníku jakousi plošinu pro údržbu jezu. Tak jsem se naklonila za zábradlí a koukám, jestli ten mobil neuvidím. Jelikož byl večer, byla všude tma jak v pytli a nebylo nic vidět. Ale přeci jen se mi zdálo, že tam v té tmě vidím cosi světlejšího než okolní tma ve tvaru a velikosti zhruba mého mobilu. Došlo mi, že tam nemá smysl dále okounět a vydala jsem se tedy na koleje. Nastoupila jsem do busu MHD a když jsme jeli přes most doličný, tak jsem si všimla obrovské tabule s nápisem "Povodí Labe". Na koleji jsem vše barvitě vylíčila spolubydlícím a nevěděla jsem, zda se smát či brečet. Nicméně byl čas začít uvažovat racionálně. Vygooglila jsem si kontakt na státní podnik Povodí Labe, vypůjčila si mobil od spolubydlící a zavolala tam. Jistě si dokážete představit, jak ten hovor asi vypadal. "Dobrý den, stala se mi taková nemilá věc. Spadl mi mobil z Moravského mostu. Můžete mi říct, na koho se v této záležitosti obrátit?" Paní na druhém konci linky se musela velmi přemáhat, aby se nerozesmála, ale podařilo se jí zachovat profesionální přístup. Dala mi číslo přímo na údržbu toho mostu s tím, že jim mám v 7 ráno zavolat a domluvit se s nimi, že se mi podívají, jestli tam ten můj mobil někde je. Poděkovala jsem za ochotu a celou noc se modlila, aby tam ten mobil byl. :D 

Nastalo "Ráno R". S údržbářem jsem se domluvila na čase našeho rendez-vous a vydala se za ním. Už když jsem přijížděla, viděla jsem pána v modrých montérkách, jak vylézá z kabiny pro údržbu. Došla jsem k němu a říkám mu, že jsem tady pro ten mobilní telefon. Pán mě však nejprve zasypal sérií kontrolních otázek typu: "Kde přesně vám ten mobil spadl? Co to bylo za značku? Jakou má barvu?" Říkám si, dělá jako kdyby lidem padaly mobily z mostu běžně, že by si náhodou pro ten mobil přišel někdo, komu nepatří. :D Konečně byl s mými odpověďmi spokojený a vytáhl z kapsy můj mobil. Sice rozpadlý, ale byl to můj mobil, studený jako led. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že funguje! Nejvíc jsem byla překvapená, že ten pád dotykový displej přežil bez úhony. Celkově měl jen pár škrábanců navíc na krytu a jinak nic. Mé největší štěstí bylo, že v noci nepršelo. Sice mrzlo, ale nepršelo. Jinak bych se musela s mobilem nadobro rozloučit. Nakonec tedy vše dobře dopadlo. A poučení pro příště? Neběhejte s mobilem v ruce po mostě. ;)

Domča četbou povinná

2 komentáře: