neděle 13. března 2016

Brooklyn

KNIHA
Název: Brooklyn
Autor: Colm Tóibín
Počet stran: 304

FILM
Název: Brooklyn
Režie: John Crowley
Počet minut: 111

Tak jsem včera dočetla knihu, kterou jsem vyhrála v soutěži s knihkupectvím Neoluxor a přináším vám její srovnání se stejnojmenným filmem. Jak asi tento souboj Book vs. Movie dopadne? ;)



"I'm away to America."


Eilis Layceyová, obyčejná mladá žena, na popud své rodiny odjede za prací do New Yorku. Dobrý úmysl sestry a matky, podpořený tou nejlepší vůlí ze strany samotné Eilis, vede k tomu, že dívka nastoupí cestu do neznáma, do světa, který s ní nemá nic společného. Alespoň zpočátku. V Novém světě se jí velmi stýská po svém prostém a klidném životě v rodném Enniscorthy, který ji však neměl co nabídnout. Život v Brooklynu je oproti tomu plný možností. Eilis začne pracovat v obchodním domě Bartocci's, což ji závidí nejedna mladá žena. Zapíše se také do večerních kurzů účetnictví, aby se v budoucnu mohla ucházet o lépe placené pracovní místo.

"I wish that I could stop feeling that I want to be an Irish girl in Ireland."

Ale co by to bylo za příběh, když by tam nebyla žádná láska? Samozřejmě nechybí ani tady. Na irské tančovačce v Brooklynu Eilis potká Tonyho Fiorella, Američana italského původu. Mladík ji okouzlí svým šarmem a Eilis se konečně přestane tak moc stýskat po Irsku, které nechala za sebou. Zdá se jí, že teprve s Tonym začala žít svůj život naplno. Jenže cesty osudu jsou vrtkavé a kvůli rodinné tragédii musí domů za matkou. Eilis tam stráví měsíc, zúčastní se svatby své nejlepší kamarádky a seznámí se s jistým Jimem Farellem, kterého celé městečko považuje za partii k pohledání. Rodný dům jí znovu připomene vše, čeho se kvůli svému americkému snu vzdala.
"Your life here could be just as good, better even."

I tento film jsem viděla dříve, než jsem přečetla knihu. Ve filmu hlavní roli Eilis hraje Saoirse Ronan, irská rodačka, kterou můžete znát z Hostitele, Pokání či Pevného pouta. Jejího milého Tonyho Fiorella hraje Emory Cohen, kterého já osobně odnikud neznám, a Jima Farella hraje Domhnall Gleeson, jehož jistě každý zná jako Billa Weasleyho z Harryho Pottera či zdalších jeho filmů Lásky čas, Ex Machina nebo Revenant. Dále se tu objevují i takoví velikáni, jako Julie Walters a Jim Broadbent, též známí z Harryho Pottera jako paní Weasleyová a Horacio Křiklan.
Od filmu jsem vlastně čekala jen takovou příjemnou romantiku, které jsem se i dočkala. Nejvíce však oceňuji onu téměř dvouhodinovou přehlídku irského přízvuku. Já jsem na ty přízvuky totiž lehce vysazená. ;) Zpočátku jsem chvíli přemýšlela, v jaké době se to má odehrávat - nápovědou mi mohlo být jejich oblečení - ale pak jsem se dozvěděla, že to bylo v první polovině 50. let 20. století. A na to, že mi Saoirse Ronan nikdy nebyla moc sympatická, tak v Brooklynu byla nejkrásnější, co jsem ji kdy viděla. Knihu Brooklyn jsem vyhrála v soutěži s knihkupectvím Neoluxor a na čtení jsem se moc těšila. Trochu jsem se obávala toho, že autorem je muž a byla jsem zvědavá, jak se zvládne vcítit do pocitů mladé ženy. Obavy byly zbytečné - Colmu Tóibínovi se podařilo příběh Eilis Laceyové vyprávět tak, jako by ho vyprávěla žena. Tedy až na pár drobností.
Film se od knihy téměř neodchyloval, tedy alespoň v ničem, co by bylo zásadní pro děj. Knižní Eilis měla například kromě sesry Rose ještě tři bratry, kteří ve filmu vůbec nebyli. V knížce se Eilis účetnictví učila už v Irsku, ale ve filmu až v Brooklynu. Co mě ale ve filmu nejvíce zarazilo a trochu i "rozohnilo", byla chvíle, kdy se Eilis před návštěvou Tonyho rodičů učila jíst špagety vidličkou a lžící tak, aby se nezašpinila. To mě naprosto rozčiluje i v restauraci - když si objednáte těstoviny typu špaget či tagliatelle, že vám k tomu donesou kromě vidličky i lžíci. V rámci vysokoškolské bakalářské praxe jsem strávila pět týdnů v Itálii a Italové těstoviny se lžící nikdy nejedí, vždy jenom a pouze s vidličkou. Tak jsem si řekla, že si na to v knize schválně dám pozor. Je vidět, že se autor vyzná v italských zvyklostech stolování, protože v knize se Eilis učila jíst špagety jen s vidličkou. Tak, jak by to správně mělo být. Proč měl tedy scénárista potřebu tam tu lžíci nacpat?! To jsme všichni takoví kulturní barbaři?! :D Po dočtení knihy jsem si nicméně film pustila hned znovu, abych mohla znovu srovnat své čerstvé dojmy a oboje, jak film, tak kniha, se mi velmi líbilo. Pokud máte chuť na jemnou a nevtíravou romantiku okořeněnou životními příběhy a událostmi, jež jsou tak uvěřitelné, že máte pocit, že by se něco takového mohlo klidně přihodit i vám, tak neváhejte a pusťte se do toho.

Film i kniha si tedy ode mě vysloužily 4 hvězdy:
Domča četbou povinná
Zdroje: ČSFD.cz (fotky z filmu)

7 komentářů:

  1. Možná jsme kulturní barbaři, ale špagety se mi se samotnou vidličkou prostě špatně jí :D A k rýži si hůlky taky nikdy dobrovolně nevezmu.... protože mi to s nimi prostě nejde :D
    Jsou prostě případy, kdy mi je jedno, že jsem kulturní barbar :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak hůlkám taky neholduju, ale s nimi je to přeci jen o level těžší než s vidličkou. :P :D

      Vymazat
  2. Napsat nevtíravě romantickou knihu je umění :) Brooklyn mi s nadšením doporučovala kamarádka (fimovou verzi), a protože vždy čtu knižní předlohu před filmem, i kniha je na mém seznamu. Moc pěkně napsaná recenze! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pochvalu, film i knížka opravdu stojí za to. ;)

      Vymazat
  3. Pěkná recenze. Knihu a film mám v plánu . Špagety mě učili jíst vidličkou a lžicí , ale dávno mi stačí jen ta vidlička. Asi za to můžou naše společné italské kořeny .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Horší je, že někomu ta vidlička zůstane i v dospělosti... :D

      Vymazat