úterý 17. května 2016

Work & Travel (#2) aneb "almost done"



V minulém článku jsem psala o pracovním pohovoru kvůli práci v USA, na kterém jsem byla až v Bratislavě. Dneska jsem se rozhodla, že vás poinformuji o tom, jak jsem pokročila k dosažení léta v USA. ;)

***



Po úspěšném získání práce bylo potřeba vyplnit žádost o udělené víz, tzv. DS-160 form. To se vyplňuje elektronicky z pohodlí vašeho domova, nicméně jsem si s tím užila své a málem jsem přišla o nervy. :D V pokynech psali, že se má aplikace pravidelně ukládat, že jinak po 20 minutách neaktivity budete odhlášeni. Svědomitě jsem průběh vyplňování ukládala, ale stejně mě to odhlašovalo asi každé 2 - 3 minuty. :D Když už jsem se přes to přenesla a úspěšně po docela dlouhé době formulář vyplnila, tak mě ta aplikace nechtěla pustit na krok, kde se měla nahrát fotografie, a bez fotografie jste žádost nemohli odeslat. Skvělé! Takže jsem volala na ambasádu, co s tím mám jako dělat a jejich doporučení znělo: "Založte si novou žádost a vyplňte to celé znova." V tu chvíli jsem myslela, že mě omejou. :D
Když jsem tedy úspěšně napodruhé vyplnila žádost a nahrála fotografii, bylo potřeba uhradit poplatek za víza, což bylo 4 000 Kč. V posledním kroku jsem si naplánovala osobní schůzku na americké ambasádě v Praze. Byla jsem z toho lehce nervózní. Když nastal den D a já tam dorazila, nejprve jsem musela projít skrz ochranku, skenovali mi veškerá zavazadla, co jsem měla s sebou. Jelikož jsem byla na cestě z Ústí do Brna, tak jsem měla střední cestovní kufr, brašnu s notebookem a kabelku. :D Naštěstí byli velice ochotní a všechno jsem si mohla nechat u nich v úschově. Dostala jsem žlutou plastovou kartičku, kterou jsem si musela někam viditelně připnout a vydala jsem se dál.
Jako první jsem přišla do kontaktu s českou úřednicí, která po mně chtěla hromadu dokumentů, které jsme museli povinně mít s sebou a dala mi brožurku, která účastníky programu Work & Travel seznamuje s jejich právy a byla jsem vyzvána, ať počkám až vyvolají mé číslo (jako v bance). Tak jsem se tedy dala do čtení mých práv, která budu mít jako zaměstnanec v USA a čekala jsem. Zapípalo mé číslo a už na mě čekala slečna Američanka, která mi nasnímala otisky všech deseti prstů a ptala se mě, jestli jsem si tu brožurku přečetla a rozuměla jí. Trochu mě zaskočila otázkou, jaké je číslo na tísňovou linku v USA. Jasně, že je to 911, jenže jak jsem byla nervózní, tak mi trochu trvalo si vzpomenout. :D No a pak už jsem jen čekala na to, než si mě zavolá na pohovor konzul. U něj jsem pak strávila asi jen 3 minuty. Pokládal mi základní otázky jako co budu dělat za práci a kde, co studuji apod. Chtěl vidět potvrzení o studiu a výpis známek z indexu a pak mi řekl, že mi víza přijdou poštou do 5 pracovních dní. Na to, že jsem u něj byla jen takovou chvilku, jsem na ambasádě strávila celkově asi hodinu a půl.
Jsem ráda, že už mám práci v USA zajištěnou předem a už se moc těším. Smlouvu se zaměstnavatelem jsem podepisovala na pohovoru v Bratislavě už na začátku března. :)
Bude potřeba si důkladně přečíst předodletové informace, které jsem obdržela od agentury, abych na nic důležitého nezapomněla a měla vše potřebné s sebou.
V neděli jsem si dokonce koupila i letenku, takže už mám vlastně veškerou potřebnou administrativu z krku. Mou cílovou stanicí je Cleveland, Ohio, ale ještě se budu muset dopravit k zaměstnavateli. Pracovat budu v zábavním parku Cedar Point v malém městečku Sandusky, které leží na břehu Erijského jezera.
Teď už jen dodělat zkoušky, úspěšně zvládnout státnice a obhajobu diplomky a můžu letět. ;)
Domča četbou povinná

2 komentáře:

  1. Hodně zajímavé zkušenosti. Čte se to jako knížka. Těším se na info přímo z USA. Jsi šikovná, zvládneš všechno.

    OdpovědětVymazat