pondělí 6. června 2016

Recenze: Poslední navěky

Název: Poslední navěky (Škola dobra a zla #3)
Originální název: The Last Ever After (The School of Good and Evil#3)
Autor: Soman Chainani
Rok vydání v ČR: 2016
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 504

O víkendu se mi konečně podařilo dočíst závěrečný díl trilogie Školy dobra a zla a tak vám na ni přináším recenzi. Děkuji milým Martinusákům za poskytnutí recenzního výtisku. Díky nim si můžete přečíst mé postřehy a dojmy. :)



"Každé dobro se rodí ze zla a každé zlo vzniká z dobra."


Sofie a Agáta si myslely, že nastal konec jejich příběhu, když se jejich cesty rozešly. Agáta se schovává s Tedrosem v Gavaldonu a Sofie žije se Školníkem v jeho věži. Na první pohled se může zdát, že našly své "šťastně až navěky", avšak Fabulář s jejich příběhem ještě ani zdaleka neskončil. Zlo ovládlo Nekonečný les a všichni zloduši a čarodějnice ze starých pohádek se vrátili, aby se pomstili a změnili tak své příběhy. Jak dopadne poslední navěky v pohádkové říši?

"Srdce se může bránit své podstatě jen tak dlouho, než ji přijme."


Stojí si dvě věže kdesi
tam, kde nejhlubší jsou lesy.
Jedna slouží temné síle,
druhá duši ušlechtilé.
Jednou tam a nikdy ven,
pohádka je tvým osudem.

Touto rýmovačkou začíná poslední díl trilogie Školy dobra a zla, který je pojmenovaný velmi příhodně - Poslední navěky. Už jen z té říkanky jsem měla husí kůži a zároveň jsem byla celá navnazená. Pokud jste fanoušci této knižní série, jistě jste byli celí napjatí, jak to dopadne s našimi hrdiny. Hlavními hrdinkami jsou dvě dívky, Sofie a Agáta. Jedna si myslela, že je zrozena pro dobro a druhá, že je ztělesněním zla. Ale bylo to přesně naopak. Jedna snila o pohádkovém princi a o tom, že se stane královnou. Druhá si zas myslela, že je zlá čarodějnice. Ale v životě, ani v pohádkovém světě (evidentně), není nic takové, jaké se na první pohled zdá... Co se týče zpracování knihy, musím pochválit nápad dát na začátek každé kapitoly nějaký obrázek, který ji vystihuje. Ještě víc to podtrhuje pohádkový ráz knihy a obrázky jsou velmi povedené.
"Pohádku může vyhrát vždycky jen jeden."

Když jsem se začetla do prvního dílu této trilogie, byla jsem okouzlena autorovým stylem psaní. Už jsem přesycena všemi těmi zamilovanými příběhy, kde se hlavní hrdinové scházejí a rozcházejí a je to pořád to samé dokola. Proto musím před Somanem Chainanim smeknout, že se nebál vybočit z řady "mainstreamových" young adult autorů dnešní doby a přišel tak s něčím novým a neotřelým. Strašně nerada knihy přirovnávám k literárním fenoménům současnosti (ještě víc však nesnáším, když je to přirovnání použito při propagování knihy), ale v tomto případě budu asi muset. Autor vymyslel naprosto kouzelný a fantastický svět. Téměř jako to dokázala J. K. Rowling se svým Harry Potterem. Avšak velký podíl na tom má i paní překladatelka, Magdaléna Stárková. A to z toho důvodu, že si dala tu práci a překlad vyšperkovala vymyšlenými výrazy, podobně jako se to podařilo legendárnímu Vladimíru Medkovi v české verzi Harryho Pottera.
"Světlo a tma. Dobro a zlo. Hrdina a padouch. Najednou nevěděly, kdo je kdo."

Ale dost už se superlativy. Škola dobra a zla je plná autorova cynismu, místy je vše dohnané až do absurdností. Ne že by mi to nějak extra vadilo, ale vždy jsem musela protočit oči v sloup. Ale těch míst přeci jen nebylo tolik. Na začátku knihy byly naznačeny nějaké narážky na společnou minulost matek dvou hlavních hrdinek. Asi v půlce knihy jsem si pomyslela: "Škoda, že nám autor nevysvětlil, jak to vlastně bylo se Sofiinou a Agátinou mámou." Ale odpověď na tuto otázku jsem naštěstí dostala až na téměř úplném konci knihy. Přese všechno jsem však už od úplného začátku přesně věděla, jak příběh dopadne. Knize by prospělo, kdyby měla asi tak o sto stran méně. Celý příběh by se dal i tak krásně vystihnout, a to bez úmorných popisů, jak někdo s někým bojuje nebo padá po hlavě do záchoda. Ano, přežila bych i bez toho... Nicméně klady převažují nad zápory, to bezesporu. Kniha je sice inspirována pohádkovými motivy, ale své si v ní najdou i starší čtenáři, stejně jako já. Vůbec mi nevadilo, že v knize nebyla žádná lovestory, ale jen jakási pohádková verze milostného trojúhelníku. Naopak to bylo velmi osvěžující. Dokonce to i přiměje člověka se zamyslet nad tím, co je dobré a zlé. Že i v reálném životě by se dali najít "Navěkové" a "Nikdyvíci". Ale hranice není nikdy jasně daná, nic není černé a bílé, pohybujeme se v šedém světě a snažíme se z něj vytěžit co nejvíc - najít to naše "šťastně až na věky". Nebo snad patříte k těm, kteří hledají své "nikdyvíc"?
Ještě jednou děkuji internetovému knihkupectví Martinus. cz za poskytnutí recenzního výtisku Poslední navěky. Jen díky Vám jsem mohla dokončit cestu, na kterou jsem se vydala se Sofií a Agátou. ;)
Domča četbou povinná

6 komentářů:

  1. Zbožňuji ilustrace v sérii Škola dobra a zla. Bohužel jsem se stále nedostala ke druhému dílu (jak jsem si půjčila první díl v knihovně, tak se ke mě ještě nedostal skrze rezervace ten druhý...). A tak uvažuji nad koupí, přeci jen je to skvělá série, ale to až za odměnu po zkouškách:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak, tak... Po zkouškách je potřeba se řádně odměnit, ať už dopadnou jakkoliv. ;)

      Vymazat
  2. Pěkná recenze, asi zajímavá kniha, budu o ní přemýšlet .

    OdpovědětVymazat
  3. Celkově mě tahle série moc nenadchla, čekala jsem od ní mnohem víc. Ale i tak jsem přečetla první dva díly a těším se až si přečtu i poslední :)

    OdpovědětVymazat