Recenze: Všude kolem černý les

Název: Všude kolem černý les

Originální název: In a Dark, Dark Wood

Autor: Ruth Ware

Rok vydání v ČR: 2016

Nakladatelství: Leda

Počet stran: 352

Na tuto knihu slýchám ze všech stran nějaké ohlasy nebo názory. Konečně jsem se k jejímu přečtení dostala i já, abych si mohla udělat vlastní obrázek. A jaký ten obrázek tedy je? Zjistíte v článku...

"Někdo chystá svatbu...

... a někdo zas vraždu."

Leonoře Shawové je 26 let a je autorkou úspěšných detektivek. I přesto, že vede osamělý život, je se svým způsobem života spokojená. Tedy až do dne, kdy dostane nečekané pozvání na rozlučku se svobodou své bývalé kamarádky Clare, se kterou se už 10 let neviděla. Leonora po dlouhém váhání pozvání přijme a ocitá se ještě s pár dalšími lidmi v hypermoderním skleněném domě uprostřed lesů kdesi na anglickém venkově. Zanedlouho se začnou dít podivné věci a Leonora se rozhodne, že se hned ráno vrátí do Londýna. Jenže v noci dojde k osudné události... Pak se však probudí v nemocnici s těžkým poraněním hlavy a s policejní hlídkou před pokojem. Ale ona si na nic nevzpomíná...

"Utíkat můžeš..., ale utéct se ti nepodaří!"

Na tuhle knihu jsem slýchala samou chválu, takže jsem se na ni samozřejmě těšila. Upřímně - nechápu tu všeobecnou fascinaci touto knihou. Opravdu ne. Tomuhle říkají thriller?! To kolem thrilleru proletělo jen rychlíkem... Kniha má zápletku jak z béčkového hororu - rozlučka se svobodou, která je pořádána v domě uprostřed lesů, kde není ani živáčka, kromě malé skupinky pozvaných hostů. Kdyby to byl film, tak by postavy byly vyvražďovány jedna po druhé. Ale toto je kniha. Naštěstí. Už jen anotace čtenáři prozrazuje to nejhlavnější z děje - že někdo přijde o život. Příběh má velmi pomalý rozjezd. Když říkám velmi pomalý, myslím opravdu velmi pomalý. Autorka se až zbytečně moc rozpitvává v nastínění mezilidských vztahů všech zúčastněných. Čtenář se do knihy začítá s vědomím, že má být někdo zavražděn. Kniha je už od začátku přeplněná replikami všech postav obsahující slova "zabít", "zavraždit" a další synonyma. Už od začátku mi bylo jasné, kdo bude tím nešťastníkem, který se nedožije konce příběhu. Na druhou stranu mě autorka umně udržovala napjatou ohledně toho, kdo bude tím vrahem. Tipů jsem měla několik, jak už to tak u detektivek bývá. Celkově se v souvislosti s knihou však o žádném napětí nedá mluvit. Spíše je to takové tajemné. Líbilo se mi, jak autorka popisovala ten moderní skleněný dům. Úplně jsem se ztotožňovala s hlavní hrdinkou Norou - také bych se cítila, jako že mě sledují neviditelné oči ve tmě. V knize se téměř celou dobu nic neděje. Lehce za půlkou však děj začne "gradovat", ale na konci se zas všechno velmi rychle a velmi jednoduše vyřeší. Abych to shrnula, kniha mě ničím neohromila a nemyslím si, že je něčím výjimečná. Ale pokud chcete oddechovou detektivku, která by se dobře četla, tak přesně toto kniha splňuje.

Domča četbou povinná