Work and Travel (#5) aneb první zkušenost s policií

Že jsem to zvládla celkem rychle? Jen za necelé dva týdny... 

Myslela jsem si, že se tomu vyhnu, ale opak je pravdou. Bohužel... A jak se celá věc tedy seběhla? Nuže... Včera naši "slovenskí bratia" pořádali párty v místním baru, Louie's, a já tam rozhodně nesměla chybět. Až na to, že hráli samé blbosti, akce probíhala v pohodě. Na tradiční "Slovenskou noc" v Brně to tedy rozhodně nemá! Nicméně bar ve dvě ráno zavíral a tak se všichni lidé vyhnali ven. Já měla v tu chvíli v ruce nedopité pivo, tak jsem si řekla, že ho ještě rychle dopiji po cestě. Tak jsme se s kámošem vydali na cestu domů, rozuměj našeho ubytování, a nějak jsme se zakecali. Vše bylo v pohodě, dokud nás na parkovišti před vstupem do areálu ubytování nezastavil policista s tím, že jsme porušili zákon a ukázal na naše piva, která jsme doposud drželi v ruce jako takoví idioti. :D

Commons (areál mého ubytování)

Nedostali jsme žádnou pokutu ani nás naštěstí neodvezli na policejní stanici, jen nám zkonfiskoval zaměstnaneckou identifikační kartičku s tím, že si pro ní druhý den musíme jít do práce a že si s námi o tom náš supervizor promluví. V tu chvíli jsem si pomyslela, že jsem fakt blbá. Jenže když na to člověk není zvyklý z ČR a i když ví, že se v USA nesmí pít alkohol na veřejnosti, v takové chvíli mu to prostě nedojde. Musím říct, že ten policajt, co nás odchytil, nebyl zlý. Byl jen neústupný, vůbec se nechtěl nechat přemluvit. Do postele jsem se dostala někdy kolem třetí ráno a probrala jsem se po osmé. Hned jsem tedy vyrazila do práce pro svou ID kartu, naštvaná, jelikož jsem dnes měla volno a neměla jsem v plánu vůbec jezdit do parku. Ale co čert nechtěl, že?! :D

Nejprve jsem strávila asi 10 minut na "security control" u vchodu pro zaměstnance, protože jsem neměla tu kartu, kterou se musím vždy prokázat. Paní však byla velmi příjemná a ochotná, musela nejprve obvolat nadřízené z mého oddělení, ale nakonec mě propustila. Když jsem dorazila do kanceláře, už tam na mě čekali... :D Ale pak mi řekli, ať se posadím a počkám, než si manažer projde policejní zprávu. Trocha čekání mi nevadí, ale když už jsem tam seděla 15 minut... 20 minut... 30 minut... nervozita začala narůstat. Dají mi nějaké trestné body? Nebo co když mě rovnou vyhodí z práce?! Po 45 minutách čekání mi oznámili, že už můžu jít na kobereček za manažerem. Ale jak jsem zjistila, náš manažer Sam je rozumný a příjemný člověk. Řekl mi, že je rád, že se zaměstnanci baví, ale že se to už nesmí opakovat, jinak by mě vyhodili z ubytování a to by už problém byl. Prý chápe, že mi to v tu chvíli prostě nedošlo, ale že aspoň takhle se to už znovu nestane. Nejlépe se přeci učí ze zkušeností, že? :D 

Svou ID kartu mám tedy zpět a můžu zase vesele pokračovat ve svém bytí zde v Sandusky ve státě Ohio. Ale zkušenost to byla k nezaplacení...

Domča četbou povinná