Recenze: První konec

Název: První konec

Originální název: The Next Together

Autor: Lauren James

Rok vydání v ČR: 2016

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 365

Už hodně dlouho se nestalo, že bych napsala recenzi na knihu ještě ten samý den, kdy jsem ji dočetla, ale tady je... :)

"Celé dějiny dělali totéž, nacházeli se, zamilovávali se, a pak je od sebe něco oddělilo, než vůbec stihli začít žít."

Osudem Katherine a Matthewa je rodit se stále znovu a znovu, století za stoletím. V každém ze svých mnoha životů změní historii o něco k lepšímu a pokaždé se do sebe beznadějně zamilují, ale osud je vždy tragicky rozdělí. Od dob jakobitského povstání v roce 1745, přes Krymskou válku v roce 1854 až po blízkou budoucnost v letech 2019 a 2039 obětují své životy, aby zachránili svět. Kdy se jim podaří koloběh života a smrti prolomit, aby konečně žili v lásce a míru? Možná ten další konec bude jiný...

"Kolikrát už tančili tenhle tanec, tenhle strašlivý, nádherný, odvěký tanec? Proč se to neustále opakovalo?"

Musím se přiznat, že na tuhle knížku jsem se opravdu těšila. Nejen že mě navnadila krásná obálka, ale i námět knihy. První konec totiž spojuje vše, co mám ráda - lásku, cestování v čase, reinkarnaci, osud. A pokud se děj ještě navíc odehrává v několika časových liniích, tak jsem naprosto nadšená. A toto všechno mi autorka Lauren James byla schopná dodat. Děj sleduje životní příběh Katherine a Matthewa v letech 1745, 1854 a 2039, přičemž se zároveň dozvídáme i o osudu Kat a Matta z roku 2019. Zní to celkem komplikovaně, že? Ale ve skutečnosti to tak není. Alespoň pokud se nenecháte knihou zmást. U takového typu příběhů si vždy dávám pozor na data, abych se v dějových linkách neztratila. Proto jsem si v první třetině knihy všimla, že u dvou či třech kapitol, které popisovaly rok 2039 byl najednou rok 2019, o kterém se čtenáři vše dozvídají z deníkových zápisků, emailů či poznámek na lednici. Ale chybička se někdy přece jen vloudí...

"Kolikrát můžete ztratit někoho, koho nade vše milujete?"

Kniha mě velmi bavila a četla se jedním dechem. Svědčí o tom také to, že jsem ji dočetla za necelé dva dny. Musela jsem se totiž co nejdříve dozvědět, co se z knihy vyvrbí, protože jsem neměla absolutně žádnou představu, což se mi často nestává. Většinou mám jakous takous představu, kam příběh směřuje. Nicméně cestování časem je velice ošemetné téma, které dle mého názoru nikdy nemůže dávat úplný smysl. Když se Matt z roku 1745 prohodil s Mattem z roku 1854, tak jsem narazila na pár nejasností. Matt z 18. století, jehož živobytím je sloužit, najednou vykládá Katherine, že na hodinách dějepisu dával pozor a tak tedy ví, že jakobitské povstání přeci končí nezdarem, když to je přitom pro něj budoucnost, kterou ještě neprožil?! Nevím, jestli jsem v tomto případě já ta nechápavá anebo zda autorka měla všechno ve své hlavě krásně vymyšlené a promyšlené a jen se jí to nepodařilo zdárně přenést na papír. A podobných věcí tam bylo více. Uznávám, že pojmout cestování v čase smysluplně je velmi těžké a tak je tedy lepší se tím nezabývat do podrobností. Knihu jsem si v konečném důsledku užila, i když mi konec přišel trochu uspěchaný a vše se najednou rychle vyřešilo, ale nad tím se dá přimhouřit oko. Takže pokud si chcete při čtení odpočinout a nechat se unášet na vlnách sci-fi, historie a romance, je tato kniha pro vás jako stvořená.

Domča četbou povinná