Recenze: Siréna

Název: Siréna

Originální název: The Siren

Autor: Kiera Cass

Rok vydání v ČR: 2017

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 300

Po dočtení Selekce jsem se nepustila do Dcery, jako většina ostatních. Musela jsem si na chvíli odpočinout a tak jsem si přečetla až Sirénu. A jak obstála pod mým drobnohledem? To se dozvíte uvnitř článku. :)

"Je zvláštní, co člověku utkví v paměti, když najednou všechno skončí. Jaké detaily."

Kahlen čekala jistá smrt na lodi, jež se měla potopit, ale Oceán ji zachránil, nenechal ji utonout. Na oplátku mu slouží jako siréna - láká do hlubin moře bezpočet duší, aby splatila dluh. Může žít i mezi lidmi, ale kvůli svému smrtícímu hlasu je odsouzená k věčné němotě. Je smířená, že roky zbývající do konce její služby stráví v osamocení... dokud nepotká Akinliho. Po dlouhé době se s ním cítí zase jako člověk a dokonce mu ani nevadí, že nemluví. Snaží se s ní domluvit všemožnými způsoby a jejich kamarádství přeroste v něco víc. Jsou spojeni poutem lásky a tomu se nikdo nemůže vzpírat. Ale žádný člověk nemůže poznat utajený život sirén a Kahlen tak bude muset nedobrovolně Akinliho opustit. Po letech věrné služby Oceánu je Kahlen rozhodnutá následovat své srdce.

"Byli jsme hvězdami. Hudbou. Celou věčností."

Autorka Kiera Cass vydává jednu knihu za druhou. Po skončení úspěšné série Selekce se ihned pustila do pokračování v podobě Dcery a doplňujících povídek Šťastně až navěky. Proto, když se na policích knihkupectvích objevila Siréna, byla jsem knihou velmi zaujata. Nejenom, že se stylem obálky hodí ke všem předchozím Kieřiným knihám, ale o sirénách jsem nikdy žádnou knihu nečetla a styl psaní autorky mi je příjemný, tak jsem se rozhodla do knihy jít. Musím říct, že námět je opravdu zajímavý. Oceán je zde popisován jako "vědomá, živoucí bytost", která se udržuje při síle utonulými dušemi na moři. A jak si je obstarává? K tomu mu slouží vždy několik Sirén - krásné mladé dívky, nesmrtelné, nic je nedokáže zranit a mají smrtící hlas. Pokud od této knihy čekáte nějakou přeslazenou romantiku, tak jste na omylu. Romantická láska je tu pouze okrajovým motivem. Mnohem větší důraz je kladen na břemeno, jímž je stoletá služba sirén. Jako nesmrtelné musí sirény žít v ústraní, nezdržovat se moc dlouho na jednom místě a jsou odsouzeny k němotě. Pokud by někdo byť i jen na chvilku zaslechl jejich hlas, okamžitě by se jako zmámení vydali do hlubin Oceánu. Hlavní hrdinku Kahlen hned na začátku potká jistá smrt na lodi, ale její odhodlání přežít Oceán zaujme natolik, že z ní udělá Sirénu. A tak Kahlen čeká sto let služby, než zase bude volná a bude si moci žít po svém. Po osmdesáti letech se již se svým údělem smířila a nový životní styl jí vyhovuje. Avšak jen do chvíle, než potká Akinliho. Ale ani zde se žádná velká romance nekoná. Ze strachu, že by mu mohla ublížit se od něj radši drží dál a to i přesto, že tím sama trpí. Jak jsem tedy už řekla, milenecká láska tu nehraje hlavní roli. Nenajdete tu ani žádný milostný trojúhelník, jak dost často bývá u young adult zvykem. Hlavní hrdinka totiž většinu knihy tráví sama nebo se svými sestrami sirénami. Příběh je takovým zajímavým náhledem do světa bájných sirén a jejich neustávajícím bojem s tím, že musí pro Oceán zabíjet a je zajímavé sledovat, že každá z nich se s tím vyrovnává jiným způsobem. Autorka přišla s čerstvým pohledem na tento mystický svět a mě to rozhodně baví. Siréna může být jak samostatným příběhem, tak prvním dílem série. Přiznám se, že nevím, zda kniha bude mít pokračování. Ať tak či onak, určitě stojí za přečtení.

Domča četbou povinná