Recenze: Jsou světla, která nevidíme

Název: Jsou světla, která nevidíme

Originální název: All the Light We Cannot See

Autor: Anthony Doerr

Rok vydání v ČR: 2015

Nakladatelství: MOBA

Počet stran: 534

Už jste četli Jsou světla, která nevidíme? Musím říct, že toto byla má první kniha od držitele Pulitzerovy ceny. A jaké jsou mé dojmy? Zjistíte uvnitř článku.

"Čekání je druh války. Člověk si jednoduše opakuje, že nesmí prohrát."

K přečtení této knihy mě dokopala moje ségra. Tak dlouho si stěžovala, že nečtu žádné z jejích knih, až jsem si nějakou už musela přečíst. Jelikož se účastním čtenářské výzvy 2017 na Databázi knih, tak volba padla na Jsou světla, která nevidíme od Anthonyho Doerra. Abych si mohla odškrtnout knihu od výherce Pulitzerovy ceny. Příběh je vyprávěn z pohledu dvou postav. Marie-Laure prožívá s milujícím otcem spokojené dětství v Paříži. Tedy až dokud neoslepne. Poté, co Němci obsadí Paříž jsou s otcem nuceni opustit svůj domov a vydat se za nejasnou vidinou bezpečného útočiště. Je ale možné v čase války takové místo vůbec najít?

"Pokud osobě nekoluje v žilách stejná krev jako vaše, nezaslouží si vaši důvěru."

Werner, sirotek, jenž vyrůstá v německé hornické kolonii, touží po něčem víc, než k čemu je předurčen svým původem. Jeho zvídavá mysl, zájem o vědu a techniku a taktéž schopnost opravit každé rádio a vysílačku nezůstanou nepovšimnuty. Zajistí mu místo na elitní vojenské akademii pro Hitlerjugend - stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit. Werner si je však vědom nelidských důsledků své inteligence a jednou ho povinnosti zavedou až do Francie. Dojde k osudovému setkání?

"A čísla letěla nad střechami a přes moře až ke svému záhadnému cíli. Do Anglie, do Paříže, k mrtvým."

První, co musím poznamenat, je, že mne na knize odrazovala její tloušťka. Ale už po pár stránkách jsem přišla na to, že obsahuje opravdu kraťoulinké kapitolky a díky tomu se čte velice rychle. Navíc, když o každé postavě čtete jen chvilinku a kapitola skončí v nejnapínavější části, tak vás to prostě nutí číst dál a dál. Oproti žánru fantasy a YA, co obvykle čtu, je tato kniha opravdu velká změna, něco naprosto odlišného. Zpočátku jsem si na to nemohla zvyknout. Trochu jsem bojovala s jazykem, kterým autor píše (rozuměj "na úrovni"). Asi začínám barbarovatět, ale já nikdy nebyla na klasiky. Nicméně, autor má vše promyšlené a žádný detail není nepodstatný. Nakonec vše do sebe hezky zapadne. Takže abych to shrnula, určitě si od Anthonyho Doerra přečtu i další knihy a vám doporučuji udělat to samé.

Domča četbou povinná