úterý 13. února 2018

Recenze: Specialistka


Název: Specialistka
Originální název: The Chemist
Autor: Stephenie Meyer
Rok vydání v ČR: 2017
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 528

Lidičky, tak se mi podařil můj knižní rekord v délce čtení knihy, protože tuto se mi podařilo dočíst až po celém jednom měsíci. Kam jsem to jen dopracovala...




"Ti, kteří se ji snažili zabít, se báli toho, co ví, ale nikdy se nebáli jí. Možná je načase to změnit."

Tahle knížka byla pro mě naprostým překvapením. Po Vánocích jsem zabrousila do knihkupectví a najednou jsem tam spatřila hromadu nových knížek od Stephenie Meyerové. Zarazilo mě, že jsem předtím nikde ani nezachytila zprávu, že by novou knihu chystala natož aby už byla přeložená do češtiny. Za svých gympláckých let jsem byla fanynkou její série Stmívání, takže jsem byla přirozeně zvědavá. Tentokrát autorka opustila známé vody young adult fantasy a zabrousila do thrilleru. Už to ve mě vyvolalo trošku obavy, ale i přesto jsem se rozhodla dát knize šanci. A to, že má krásnou, jednoduchou a decentní obálku, ji přidalo další body k dobru. Na poličce působí velice elegantně.
"Dovolila mu, aby šel s ní, aby ji ochránil. To rozhodnutí ho zabilo stejně jistě jako ta kulka v jeho srdci."

Hlavní hrdinkou je Alex, ale to vlastně není její pravé jméno. Alex má vlastně mnoho jmen. A proč? Protože velmi utajená organizace, pro kterou dříve pracovala, se ji snaží zabít. Tečka. Už jen tato jednoduchá zápletka by měla vydat na zajímavý příběh, ne? Ale v konečném důsledku vše závisí na tom, jak moc dobře či špatně autor umí psát. Kniha měla trošku popisnější rozběh, ale to mi vůbec nevadilo, protože člověk se nějak musí dostat do děje a všech souvislostí příběhu. Dozvíme se, proč je naše hlavní hrdinka nazývána "specialistkou". To kvůli jejím výslechovým metodám. Byla nepokořitelná a mě ty "speciální" pasáže strašně bavilo číst. Vše bylo fajn,  až dokud jsem nedošla k pasážím s přímou řečí. To jsem se chytala za hlavu a sama sebe se ptala, jestli to autorka myslí vážně. Abych to uvedla na pravou míru, ty dialogy mi přišly jak vytržené z románu či špatného sitcomu, ne jako z thrilleru. Myslete si o mě klidně, že jsem rozmlsaná Larssonem, Minierem a jim podobným (což jistě jsem), ale prostě se mi to k danému žánru vůbec nehodilo. Oceňuji, že si Stephenie tentokrát odpustila milostný trojúhelník. Byla to příjemná změna. Nicméně konec se na můj vkus příliš jednoduše vyřešil a epilog, můj bože ten epilog si mohla úplně odpustit. Bylo to úplně jak vystřižené z filmu, takové ty závěrečné scény nakonec. Takže obecné nadšení opravdu nesdílím, ale to nic nemění na tom, že je kniha čtivá a nelituji toho času nad ní stráveným. A nakonec mám vzkaz pro samotnou Stephenie: nepiš thrillery a radši napiš pokračování Hostitele!
Domča četbou povinná

2 komentáře:

  1. taky jsem o ni puvodne premyslela, ale mam jine plany, dulezitejsi, takze tohle muze rozhodne pockat... zvlast s takovymi hodnocenimi :-)

    OdpovědětVymazat