Recenze: Odpusť mi. Megan

Název: Odpusť mi. Megan

Originální název: Unspeakable

Autor: Abbie Rushton

Rok vydání v ČR: 2016

Nakladatelství: YOLI

Počet stran: 256

Dnes jsem na svém bratislavském výletu dočetla knihu Odpusť mi. Megan... :)

"Nadrápané klikyháky. Zoufalá alternativa hlasu."

Některá tajemství jsou nebezpečná, když se vysloví... Megan nemluví už několik měsíců a ani nemůže. Během loňského léta se stalo něco hrozného a ona slíbila, že to nikomu neřekne. Trápí ji velmi těžký pocit viny. Přišla o svou nejlepší kamarádku Hanu, odcizila se máme a stala se terčem posměchu spolužáků. Nebýt Luka, neměla by už nikoho. A pak se na jejich škole těsně před závěrečnými zkouškami objeví Jasmine. Temperamentní, nádherná, upovídaná Jasmine. Díky ní připadá Megan život zase o něco zábavnější a snesitelnější. Jenže pak se kolem nich začnou dít zvláštní věci. Jasmine někdo vyhrožuje. Začne to vcelku nevinně - výhružnými vzkazy, ale postupně se to začíná stupňovat - od rozřezaných plakátů v pokoji, mrtvé kočky na prahu až po lesní požár. Že by to byla náhoda? Nebo jim hrozí nebezpečí? Megan by hrozně ráda mluvila, ale bojí se. Protože pokud se jí hlas vrátí, bude to znamenat jedno: pravdu.

"Snažím se křičet, ale kromě hrdelního chrčení ze mě nevyjde ani hláska."

Tuto knihu se mi podařilo vyhrát v soutěži s nakladatelstvím YOLI. Podmínkou soutěže bylo i napsání recenze, takže tímto plním svou povinnost. Knihu Odpusť mi. Megan bych si sama od sebe nikdy nekoupila, ale rozhodně nelituji, že jsem ji přečetla. Hlavní hrdinkou je patnáctiletá Megan. Hned od začátku víme, že se před několika měsíci stalo neštěstí, kvůli kterému Megan úplně přestala mluvit. Nemluví s nikým, dokonce ani se svou vlastní matkou. Veškerou vinu za to, co se stalo, svaluje na sebe. Až když jí do života vstoupí živelná Jasmine, je Megan vysvobozena ze zajetí ticha. 


Jako první věc musím na knize pochválit krásnou obálku. Grafické zpracování je opravdu povedené. Jen škoda, že je to paperback, i když takový bytelnější. Příběh je vyprávěn z pohledu Megan. Převážně to jsou její myšlenkové pochody a její vnitřní protichůdný hlas. Hned na začátku mě zarazila jedna věc, a to, že by Megan radši nechala utopit psa, než aby prolomila své mlčení a zavolala o pomoc, když bylo jasné, že ho hledá jeho páníček. Ona totiž netrpí posttraumatickou stresovou poruchou, to, že nemluví, je čistě Meganina volba. Megan také v průběhu knihy bojuje s rozporuplnými pocity vůči své kamarádce Jasmine a neví, jak si je vyložit či jak se k nim postavit. Musím říct, že jsem ještě nečetla žádnou young adult knihu s touto tematikou, takže smekám před autorkou, že se nebála to tam zakomponovat. Kniha je poměrně tenká a čte se velmi rychle. Neobsahuje žádná hluchá místa. Děj příběhu je jasný a přímočarý, ale já mám radši trochu propracovanější a složitější příběhy. Ale zase to takto nemohu  úplně zobecňovat, protože knihy žánru young adult takové zkrátka už jsou. Ode mě si autorka Abbie Rushton knihou vysloužila 3 hvězdy, ale myslím, že ji mnohem více ocení mladší čtenáři.

Domča četbou povinná