neděle 3. dubna 2016

Recenze: Mozek v plamenech

Název: Mozek v plamenech - Můj měsíc šílenství
Originální název: Brain On Fire - My Month of Madness
Autor: Susannah Cahalan
Rok vydání v ČR: 2013
Nakladatelství: Fortuna Libri
Počet stran: 280

Dneska jsem dočetla knihu, která se naprosto vymyká žánrům, které obvykle čtu. Není to rozhodně žádné fantasy ani sci-fi. Dokonce ani žádné krimi či thriller. Je to totiž skutečný příběh z lékařského prostředí. Jsem z té knihy naprosto nadšená a tak jsem jí dneska po cestě do fitka a z fitka rovnou i nafotila.


"Její mozek napadlo její vlastní tělo."

Jednoho dne se čtyřiadvacetiletá Susannah Cahalanová ocitla v nemocnici - pod dozorem, připoutaná k vlastní posteli, neschopná se pohnout či promluvit. Zdravotní záznamy, které ukrývají její měsíc dlouhý pobyt v nemocnici, na nějž si však vůbec nevzpomíná, jí později odhalily halucinace a nebezpečnou nevyrovnanost. Pouhých pár týdnů předtím byla na prahu nového, dospělého života. Měla za sebou několik měsíců prvního vážného vztahu a čekala ji slibná kariéra začínající reportérky velkých newyorských novin. Kdo byl ten cizinec, který ovládl její tělo? Co se stalo s její myslí? Ve své zpovědi Susannah čtenářům přibližuje svůj překvapivý, avšak pravdivý příběh o nevysvětlitelném pádu do šílenství a o diagnóze, jež jí zachránila život.
"Jaký je sklon přímky?
Kladný - zlepšuje se to každým dnem."

Ještě nikdy jsem nečetla knihu podle skutečného příběhu, kterou by navíc ještě napsala sama hlavní protagonistka. Jelikož si není schopná na toto kritické období svého života vzpomenout, tuto knihu napsala jako směs memoárů a reportáže. Využila svých žurnalistických dovedností a všemožných dostupných materiálů, což byl nespočet rozhovorů s lékaři, sestřičkami, přáteli a rodinou, mnoho lékařských záznamů, deník jejího otce z té doby, videonahrávky z nemocničních kamer či útržkovité vzpomínky. Kniha je v podstatě takový autobiografický příběh s odbornými poznámkami, které čtenáře srozumitelně seznamují s různými lékařskými problémy, jež jsou v průběhu knihy zmíněny. Susannina nemoc začala velmi nenápadně. Nejprve začala trpět utkvělou představou, že má v bytě štěnice. Poté začala vidět barvy ostřeji, jasněji a pociťovala necitlivost na levé půlce těla. Pokračovalo to paranoidními představami a emocionální nestabilitou, až jednoho večera dostala záchvat při sledování televize se svým přítelem. 


První návštěva neurologa přinesla následující verdikt: "Susannah moc paří a chlastá a do toho hodně pracuje. Jsou to pouze abstinenční příznaky." Ale její stav se pořád jen zhoršoval, až musela být hospitalizována. Zhoršily se její kognitivní schopnosti a motorika - nebyla schopná zvládat běžné každodenní úkony. Její případ sledovalo mnoho doktorů a provedli nespočet testů, ale vše bezvýsledně. Nikdo nevěděl, co jí je. Nakonec to byl doktor Najjar, kdo přišel na to, že trpí autoimunitní anti NMDA receptorovou encefalitidou, ale až poté, co jí museli provést biopsii mozku.

"Je jen málo zážitků, které mohou lidi stmelit tak, jako pohled smrti do tváře."

Musím říct, že mě kniha uchvátila. Kdybych měla čas pouze a jenom na čtení, tak ji rozhodně přečtu jedním dechem, protože už od začátku jsem nutně potřebovala vědět, co Susannah je a jak to s ní dopadne. Jelikož napsala tuto knížku, tak je to jasné. :) Nejděsivější pro mě bylo zjištění, že celá řada pacientů, jimž je diagnostikována psychická choroba, ať už je to autismus či schizofrenie, může mít chybnou diagnózu a jejich zdravotní problémy mohou ve skutečnosti být neurologického původu. Susannah Cahalanová byla v roce 2009 pouhým 217. pacientem, jemuž byla tato vzácná choroba diagnostikována. Dalo by se říct, že měla štěstí, že byla v přední newyorské nemocnici s dostatkem renomovaných lékařů a zejména také, že se to podchytilo včas. Při čtení těchto řádků mě tak napadlo: co kdyby to potkalo mě? Máme u nás v České republice dost schopných odborníků, v jejichž silách by bylo přijít na to, co mi je, nebo by mě odbyli s tím, že je to psychického charakteru? Je jasné, že ve mě kniha Mozek v plamenech zanechala velmi silný a hluboký dojem. Susannah tehdy totiž byla stejně stará, jako jsem teď já. Je to vskutku silný příběh o boji této mladé ženy za opětovné nalezení vlastní paměti a identity. Je to také o víře a lásce, o přežití a vytrvalosti. Čte se to velmi dobře a je to nejen zajímavé, ale i velmi poučné. Kniha mi znovu připomněla, jak je důležité, aby se doktoři celý život vzdělávali, což je při počtu nemocí, jež zatím neznáme, téměř nemožný úkol.
Domča četbou povinná

3 komentáře:

  1. Tak mě tvoje recenze zaujala a určitě si budu chtít knížku přečíst. Díky za recenzi .

    OdpovědětVymazat
  2. Práve pozerám film o tejto knihe ale knižku si hneď objednávam je to fascinujúci príbeh

    OdpovědětVymazat