středa 14. září 2016

Work and Travel (#7) aneb mé postřehy a kulturní rozdíly



Už jsem nějaký ten pátek v USA a tak mě napadlo, že konečně sepíšu své dojmy. Zajímá vás, co mají v Americe jinak než u nás doma? Tak se pusťte do čtení.





CESTA TAM

Hned na začátek se musím přiznat, že jsem nikdy neletěla letadlem - tedy až do teď. Po inženýrských státnicích se cesta letadlem pro mě stala největším strašákem. Odlétala jsem z Vídně, přestupovala v New Yorku a má cesta končila v Clevelandu ve státe Ohio. Vzlet byl pro mě celkem nepříjemným zážitkem. Letadlo se pořád klepalo a vydávalo divné zvuky, ale nikdo se nevzrušoval, tak to asi bylo normální... Nicméně přistání v NY pro mě bylo ještě horší. :D Když letadlo dosedlo na dráhu, tak si všichni cestující hromadně oddechli. Ale navazující let už byl v pohodě.
Pohled na Manhattan z letiště Newark


PRVNÍ NOC
Mecca Motel
Jelikož jsem do cílové destinace dorazila více než 3 dny před začátkem práce, musela jsem se první noc ubytovat v motelu. Řekla jsem si, že to bude zajímavá zkušenost, taková typicky americká. Však to znáte z filmů. Motel vypadal úplně jak z nějakého béčkového hororu. :D To můžete z fotek posoudit sami. Zpočátku jsem se tam vůbec necítila bezpečně, takže jsem otravovala Inda na recepci, ať mi ukáže, jak se pořádně zamknout a jak si zabezpečit okna. Bohužel netekla teplá voda, takže jsem si sprchu po tak dlouhé cestě nemohla ani vychutnat. Ale téměř 24 hodin bez pořádného spánku se na mě podepsalo a usnula jsem úplně bez problémů, zvlášť když jsem zapnula televizi a zrovna dávali můj oblíbený seriál Downton Abbey. ;) Bála jsem se tzv. jet lagu, tedy pásmové nemoci, ale na nový denní režim jsem si zvykla ihned. Což se divím, když mi dělá problém i změna na letní čas, což je jen hodina. :D Noc jsem kupodivu ve zdraví přežila, i když jsem na okně objevila podezřelou kruhovou prasklinu, jako po kulce. :D

Mapa parku
A KDE TO VŮBEC JSEM?


V takovém malém městečku ve státe Ohio na břehu Erijského jezera, jmenuje se Sandusky. Zde se nachází jeden z největších zábavních parků na světě, Cedar Point, jehož počátky se datují do roku 1870. Park se nachází na poloostrově a dá se do něj dostat jen autem, bohužel tam nevede chodník a tak by to bylo pro chodce nebezpečné. Navíc my jako zaměstnanci máme zakázáno se pokoušet dostat do parku pěšky. :D
Pohled na park z dálky



Commons
UBYTOVÁNÍ

Můj brloh
Mám celkem štěstí, že nám ubytování poskytuje zaměstnavatel a tak jsem byla ušetřena problémů spojených s hledáním vhodného místa k bydlení předem. Navíc  je to mnohem levnější než ostatní alternativy. Nájemné nám každé dva týdny strhávají z platu a činí 45$. Bydlím si tu jak na kolejích a vypadá to trošku jako vězení. :D Mám malý pokoj se dvěma palandami, takže jsme tu zpočátku bydlely čtyři. Mé spolubydlící byly všechny Američanky a černošky. První věc, které jsem se zhrozila, byl nehorázný bordel. Ne takový ten běžný nepořádek, který má každý doma, ale prostě bordel - špinavé nádobí (které si leželo nemyté na stole po 3 celé týdny), nedopité kelímky s pitím či zbytky jídla a oblečení všude možně na zemi. Jsem celkem pořádkumilovná osoba, takže jsem se s tím těžko srovnávala. Nicméně před týdnem se mi odstěhovaly hned dvě spolubydlící najednou (hlavně ta největší bordelářka), takže už tu jsme jenom dvě a máme tu vcelku uklizeno, takže jsem mnohem spokojenější. Po příjezdu na ubytování jsem zjistila, že nedostaneme žádné polštáře ani peřiny a že si budeme muset všechno pořídit sami. K mé smůle jsem sem dorazila o víkendu před Dnem nezávislosti, takže ani nejezdily žádné autobusy do Walmartu, abych si nějaké mohla koupit a byla jsem nucená první dvě noci spát v teplácích, mikině a přikrytá pouze ručníkem. Také jsem byla velice překvapená a zklamaná přístupem svých spolubydlících. Když jsem je poprvé potkala, tak se vůbec nepozastavily nad tím, že je v pokoji někdo nový a ani je nezajímalo odkud jsem, jak se jmenuji - prostě nic. To já, kdybych měla v pokoji najednou někoho cizího, bych naopak chtěla se o něm něco dozvědět. Takže pokud bych se sama nepředstavila, tak bych ani nevěděla, jak se jmenují. Je to prostě zvláštní...

Moje uniforma
Autobus do práce
PRÁCE

Do práce musím z ubytování každý den dojíždět autobusem, který jezdí každých 15 minut. Někdy si však musím dát pozor na to, abych dorazila včas, jelikož se v určitých dnech a denních hodinách tvoří dopravní zácpy. Pracuji na oddělení Merchandise, takže prostě prodávám věci v obchodě. Všichni z tohoto oddělení nosí fialové uniformy, které jsme vyfasovali. Kromě uniformy každého zaměstnance poznáte dle jeho identifikační karty, která většinou visí každému u pasu a nebo kolem krku.
Během mého prvního týdne jsem vystřídala několik různých obchodů a stánků, ale poslední měsíc pracuji stále v jednom a tom samém ochodě - Joe Cool's.
Je to obchod zaměřený na dárkové předměty s motivem Snoopyho a Charlieho Browna, respektive všech postaviček z komiksu Peanuts. Nechápu tu všeobecnou fascinaci Snoopym. Mě to drželo, když mi bylo 13 let, ale tady jsou tím posedlí úplně všichni (i dospělí). Jednou se mě asi 40letá zákaznice zeptala, jestli máme tílka se Snoopym i pro ženy. :D 


Kromě hraček a oblečení také pronajímáme kočárky, kolečková křesla a tzv. ECV, což jsou elektrická kolečková křesla, neboli skútry (jak jim tu všichni říkají). Každý den nemůžeme zavřít do té doby, dokud nejsou všechna pronajatá ECV vrácena, takže se nám tímto prodlužuje pracovní doba.


POČASÍ

Se změnou podnebného pásu jsem opravdu nepočítala. Za tu dobu, co tu jsem, jsme měli převážně slunečné počasí a velmi teplé dny. Když říkám teplé, tak myslím horké, respektive horoucí. Co mně ale nejvíce vadilo, byla všudypřítomná vlhkost ve vzduchu. To vám pak připadá, že je venku minimálně o 10 stupňů více, než doopravdy je. S čím jsem bojovala, jsou odlišné jednotky pro teplotu. Mají tu totiž Fahrenheity. Úplně běžně tu byly teploty nad 80°F. Ale stačí, že jen vyjdete ven a už se potíte. Hlavně z té vlhkosti jste celí ulepení... Hned první den jsem se spálila. Bylo pod mrakem, sluníčko ani nevykouklo, tak koho mělo sakra napadnout se natřít opalovacím krémem?! Těžce jsem toto klima podcenila, jelikož jsem si spálila i rty.
Chápejte jako u běžného chození - do práce a z práce - ne z opalování. Takže jsem byla nucena koupit si v parku balzám s SPF faktorem (za draho ještě ke všemu!), ale už bylo pozdě, škoda už byla napáchána... Jinak počasí se tu může změnit z minuty na minutu. Dost často jsou tu bouřky, ale pořádné, ne jako u nás v ČR. Ale zase se rychle přeženou. Během mého prvního týdne práce jsem pracovala v jednom obchodě a přihnala se silná bouřka. Obchod se téměř okamžitě zaplnil lidmi, bylo tam opravdu narváno. A za další chvíli se dovnitř začala valit voda! Měli jsme tam tak 3-5 cm vody! Nevěřila jsem, že se něco takového může stát, dokud jsem to neviděla na vlastní oči. Pak jsme asi hodinu a půl tu vodu dostávali ven. Čím, ptáte se? Představte si takovou obrovskou  stěrku na okno, která je připojená na násadu od koštěte. :D




PRACOVNÍ DOBA

S pracovní dobou je to tu všelijaké. Každý čtvrtek všichni netrpělivě čekáme, kdy nám naše oddělení už konečně zveřejní tzv. schedule, což je v podstatě rozpis směn, které nám přidělili. První měsíc jsem nedostávala více než 45-47 hodin. Ze všech stran jsem slýchala, jak lidi mají 60, 70 či 80 hodin. Trochu jsem se obávala, zda s mými hodinami budu mít dostatek peněz na měsíc cestování, tak jsem šla za Jessicou do kanceláře, ta se totiž stará o naše rozpisy, a zeptala se na tzv. extra hours, tedy hodiny navíc. Spousta lidí je chce a tak tu vládne o směny nelítostný boj. :D Směny tu jsou plánovány přes aplikaci When2Work, kde každý najde svůj týdenní rozpis, může si zde zažádat o konkrétní "day off" (den volna) a pokud má člověk štěstí, tak si zde může přibrat směny navíc na tzv. tradeboardu, kde si můžete měnit směny mezi sebou navzájem. Nicméně Jessica mě ujistila, že za chvíli začnou Američani odjíždět domů kvůli škole (divila jsem se, že už začátkem srpna) a že pak budu mít tolik hodin, že nebudu vědět, kde mi hlava stojí. Moc jsem jí nevěřila a přišlo mi totiž, že toto říká každému, kdo si u ní stěžuje na to, že má málo hodin. Avšak co čert nechtěl, přišel další čtvrtek a s ním i nový rozpis a tam stálo: 70 hodin! Ze 45 hodin jsem se dostala rovnou na 70. Říkala jsem si, že to asi nepřežiju. :D A taky jsem se bála, že mě třeba párkrát pošlou domů dřív. To se mi tu ze začátku stávalo. Pokud bylo v parku málo lidí nebo pokud se blížila bouřka a člověk měl tu smůlu, že pracoval venku, a nebo taky proto, že měli hodně zaměstnanců v obchodech, kde jim stačilo méně lidí. Domů mě neposlali ani jednou a dvakrát jsem dokonce pracovala ještě déle, než jak jsem měla dle rozpisu. Další týden mi dali taktéž 70 hodin a na ten, co mě teprve čeká, mám v rozpisu 78 hodin!!! Tak to už určitě nepřežiju. :D A to dokonce existují i lidi, kteří si vůbec neberou pauzy. Já si vždy dávám 30 minut pauzuběhem každé směny, což dělá 60 minut, pokud pracuji od rána do večera (to mě mimochodem čeká celý příští týden). A jaká byla má nejdelší směna? Od 8:30 ráno do 1:00 v noci.
Můj rozpis směn v týdnu od 22.8.


DOPRAVA

Americký přechod pro chodce
Mustang před barákem
V první řadě - každý tu má auto. Úplně běžně jsou u jednoho rodinného domu zaparkovaná i tři auta. A jaká! Většina vlastní opravdu velká auta. Jeden by řekl, že budou žrát benzin, což nejspíše ano, ale benzin tu mají levný.Může se to zdát zvláštní, ale po měsíci v USA se už nedivím, že má každý vlastní auto.  Vše je tu totiž hrozně daleko. Pravda je, že jsou Američané trochu líní a pohodlní, protože jsou schopni jet autem i jen kvůli 2 minutám chůze. Já ráda chodím pěšky. Když jsem měla volno, tak jsem se vydala na procházku do centra města, což pokaždé vyšlo na 8 km. Cestou jsem nepotkala ani živáčka. Pěšky tu opravdu skoro nikdo nechodí, také tu občas ani nejsou chodníky, takže se nemůžete pořádně ani dostat tam, kam chcete. Ani si nejsem jistá, jestli se může chodit pěšky, kde nejsou chodníky, Je tu celkem i málo přechodů pro chodce, ale auta dávají lidem velmi často přednost, téměř vždy. Ne jak u nás v ČR, kde musíte čekat, až se někdo uráčí vás nechat přejít. Mají tu i něco jako veřejnou dopravu, ale autobus jezdí tak jednou za hodinu, narozdíl od naší MHD, která jezdí častěji. Ani na kole jsem tady ještě nikoho jezdit neviděla. Každý si prostě jede tím svým autem. Co mě zarazilo ohledně dopravy v USA je umístění semaforů na křižovatkách. Tady totiž nejsou nad čárou a po straně silnice, jak jsme zvyklí, ale visí jakoby za křižovatkou naproti vám. Z toho jsem zpočátku byla opravdu zmatená. :D
Semafory přímo nad prostředkem křižovatky

I taková auta tu najdete

JÍDLO
Arašídové máslo s džemem = mňam
Krispy Kreme donut

Úplně ve zkratce - jídlo je tu hrozné. Všimla jsem si, že Američani jedí většinu věcí smažených. K dispozici máme kantýnu a bistro pro zaměstnance, kde pro nás mají levné jídlo. Seženete tam hranolky, pizzu a cheeseburger za dolar, ale pokud chcete něco zdravějšího, budete si muset připlatit. Takže si k obědu většinou dávám kousek pizzy a hranolky a k večeři cheeseburger - to je totiž můj jediný přísun zeleniny. :D Dokonce ani ve Walmartu neseženete čerstvou zeleninu, pouze jen naporcované a zabalené v plastové krabičce - např. baby karotku, cherry rajčátka a brokolici - ale na tom je hned na první pohled vidět, že je to staré. Na druhou stranu ovoce se tu dá sehnat, jak čerstvé, tak i v krabičkách (stejně jako zelenina). Ale oboje je tu dost drahé. Až mi to připadá, jako kdyby potravinové řetězce chtěly, aby Američané byli tlustí. :D Co se týče fast foodů, zatím jsem žádný, který by nebyl i v  ČR nenavštívila. Byla jsem pouze u McDonald's, který se shodou okolností nachází hned naproti mé ubytovně. Bylo to tam hrozné, všude samý bordel, nedostatek ubrousků a podobně, nikdo se tam s úklidem nepřetrhl. A jídlo chutnalo trošičku jinak, myslela jsem, že by to mělo být všude stejné, ale i mekáč máme doma lepší. :D Také jsem zjistila, že Američané McDonald's považují za podřadný fast food. Po tom, co jsem viděla, se ani nedivím...
Malinová náplň v bismarku
Bismarky

Po všem tom hrozném jídle jsem nevěřila, že najdu něco, co mi bude po návratu domů v ČR chybět, ale našla jsem. Úplně nejvíc se můžu utlouct po "bismarcích". To je sladké pečivo typu donut (je to podobné i našemu koblihu) a nejradši ho mám s malinovou náplní a čokoládovou polevou na vrchu. A že tam té náplně je hromada, ne jako v českých koblihách, kde ji sníte pomalu celou, než se dostanete k troše marmelády. :D

Další mojí závislostí a velkým pokušením se stala značka čokolády Reese's. To jsou takové čokoládové košíčky plněné arašídovým máslem a jsou naprosto famózní. Prodávají je v  různých variacích a baleních - teď dokonce i v limitované edici k příležitosti Olympiády v Riu (jsou to malé košíčky velikosti bonbonierové čokolády a jsou zabalené v papíru s motivem americké vlajky).

Také je tu k dostání hromada druhů cookies. Já jsem si oblíbila cookies plněné brownies (to je pochoutka), též jsem našla cookies s Reese's (to je něco pro mě) a je tu i příchuť "red velvet" (a jsou celé červené). :) Jako takovou menší svačinku do práce jsem si oblíbila tzv. pie (typický americký koláč) v mini verzi, kterou můžete vidět na fotce. Nejvíce mi chutná pekanový. Také mi přijdou k chuti tyčinky, které se jmenují "ovoce a obilí". Velmi lákavý název! :D Ale jako odpolední svačinka přijdou vhod.

Sněz, co můžeš


Co se týče pitného režimu, piju tu převážně jen vodu, abych nějak vykompenzovala to nezdravé jídlo. Ale výjimečně si dám i sprite. ;) V žádné klasické restauracijsem tu zatím nebyla, ale byla jsem v jednom zařízení typu "sněz, co můžeš". Bylo to super! Měli tam spoustu mořských plodů a ryb (krabí tyčinky, krevety a lososa) a také zeleninové směsi s brokolicí (tou mi udělali velkou radost, tu totiž zbožňuji). Po přemíře nezdravého smaženého jídla jsem se tam cítila jako v sedmém nebi.
Před pár dny jsem konečně vyzkoušela místní pochoutku - fudge. Je to takový hutný koláč, něco jako cheesecake, ale ještě více tuhý. S kamarádkou jsme si na zkoušku koupily napůl jeden kousek s příchutí čokolády a arašídového másla. To, co vidíte na fotce, je jen moje půlka. Byl sladký jak cecek, ale výborný. Kdybych se byla ovládla, tak by mi kousek zbyl i do druhého dne, ale vážně byl tak dobrý, že jsem ho snědla na posezení. :D
Fudge
Po dvou měsících mluvení o návštěvě Dunkin' Donuts jsem se tam jednoho krásného dne konečně i vybrala. Zase jsme s kamarádkou samozřejmě měly velké oči, tak jsme si koupily napůl krabici s dvanácti donuty. Hned po prvním jsme si řekly, že jeden by nám bohatě stačil. :D Jako první jsme si totiž vybraly donut s příchutí Reese's a ten byl přeslazený. Ale ty další už byly v pohodě. Nejvíce mi chutnal donut s jablečnou náplní a polevou z javorového sirupu (na fotce v dolní řadě první z, mé chuťové pohárky byly v extázi. :D


4. ČERVENCE - DEN NEZÁVISLOSTI
Výzdoba ke Dni nezávislosti
Upoutávka na ohňostroj v parku

Jelikož jsem dorazila do USA v sobotu 2. července, měla jsem možnost zažít oslavy Dne nezávislosti na vlastní kůži. Už dva dny předem jste mohli zaslechnout petardy a ohňostroje (stejně jako u nás doma před Silvestrem). Všichni to tu strašně prožívají. Když jsem byla na nákupu v potravinách, zaslechla jsem jednoho pána, jak někoho zve k němu na zahradu na soukromý ohňostroj. A to bylo teprve třetího! Když nadešel "den D", vydala jsem se do parku. Téměř každý měl na sobě triko s motivem americké vlajky a jedna žena měla dokonce šaty dlouhé až na zem, které vypadaly jako kdyby byly ušité přímo z vlajky! Samozřejmě nesměly chybět dekorace a ohňostroje. Přímo v parku na pláži byl obří ohňostroj, který trval velmi dlouho a u toho hrála píseň "Jsem hrdý na to být Američanem". :D Ale musím říct, že Ignis Brunensis, každoroční přehlídka ohňostrojů v Brně, je lepší. ;) Navíc se toto období vyznačuje také zvýšenou frekvencí výjezdů hasičů - klasicky. Sirény houkaly téměř neustále.

HYMNA

Jak už jsem jednou zmiňovala, Američané jsou velmi hrdý národ. Svědčí o tom nejen to, že téměř u každého rodinného domu je vyvěšená vlajka, ale i to, že každé ráno přesně v 9:00 v parku pouští národní hymnu. V tu chvíli musíte přestat dělat, co právě děláte, a otočit se čelem k vlajce, která je u hlavního vchodu do parku. Spousta Američanů si u toho dá ruku na srdce a někteří si i zpívají. Není divu, že jsou to takoví nacionalisté, když je jim to vštěpováno odmalička každý den ve škole. Avšak nevím, na co přesně jsou hrdí. :D Na tu jejich cca 250 letou historii? Na to, že to jsou v podstatě přistěhovalci, kteří toto území kolonizovali a k původním obyvatelům, Indiánům, se nechovali zrovna příkladně: Nevím no... :D

FAUNA A FLÓRA
Odpočívající veverka
Husy

Příroda je tu hodně podobná té naší, ale přeci jen trochu jiná. Je tu hodně zelených stromů a keřů, které jsou hustě obrostlé listy, že to tu místy vypadá jako v džungli. Jen škoda, že je tu všude samá rovina, mám ráda kopce. Co se týče zvířat, je tu spousta divoce žijící zvěře a je mnohem lehčeji zahlédnutelná než u nás doma. Úplně normálně tu můžete zahlédnout veverku (ty tu jsou docela velké), také jsem viděla i něco jako bobra a též zajíce, a to přímo z okna mého pokoje. :D Hned první den jsem si tu všimla takových velkých ptáků velikosti husy či labutě, kteří se zde volně potulovali v hejnech. Dlouho jsem nevěděla, co jsou zač, ale už vím, že to jsou husy. Jen nejsou bílé jako ty naše.
Racek všude, kam se podíváš :D
Také je tu strašně moc racků. Jelikož se nacházím na břehu obrovského jezera, tak je to pochopitelné. Můj největší strach je, že budu jednoho krásného dne posrána rackem... Jednou k tomu už mnoho nechybělo, ale zatím jsem měla štěstí. :D S čím tu ale bojuji nejvíc, je hmyz, respektive mám na mysli především komáry. Nevím, co to tu mají za potvory, ale já na ně mám asi nejspíš alergii. Nejenom, že jsem byla třikrát tak poštípaná tak, že jsem měla štípanci pokryté skoro celé nohy, ale ty štípance byly velké, tmavě červené, lehce nateklé a strašně svědily. Když jsem byla poštípaná podruhé, tak se mi dokonce udělaly i puchýře. Jistě vám nemusím říkat, že se to hojilo dlouho. A potřetí jsem byla poštípaná dokonce i na chodidlech, což také není příjemné, když musíte celý den v práci stát na nohou.
Na břehu jezera

Příroda je tu hodně podobná té naší, ale přeci jen odlišná


HORSKÉ DRÁHY
Power Tower a vodní věž
Top Thrill Dragster

Kdybyste mi před dvěma měsíci řekli, že se svezu na všech horských dráhách v parku a že si to dokonce budu užívat, řekla bych vám, že jste se zbláznili. :D Úplně první večer v parku jsem odmítla jít s ostatními na Raptora, protože se mi to prostě zdálo hrozné. Ani za nic jsem se nenechala přemluvit. :D Ale už po dvou týdnech strávených tady mě to samotnou začalo lákat. Hlavně jako zaměstnanec to mám vše zadarmo a je to jedinečná příležitost, která se mi znovu už nenaskytne. Tak jsem ty dráhy začala postupně zkoušet a světe div se , přišla jsem jim dokonce i na chuť. Větu "Welcome back riders, how was your ride?" ještě dlouho nebudu moct dostat z hlavy. Abych to osvětlila, po každé jízdě se operátor ptá lidí, jak se jim to líbilo. Jeho práci mu nezávidím, protože stále opakuje ty samé věci dokola a musí u toho znít nadšeně. :D Pokaždé se na tu otázku těším, aspoň tak můžu dát volný průchod adrenalinu a euforii z jízdy. Mám dvě nejoblíbenější dráhy - Millenium Force a Maverick. První kopec na Milleniu je 100 m vysoký a z vrcholu je prý vidět i Kanada. O Maverickovi zase říkají, že je to nejdivočejší dráha. První spád je v úhlu 95 stupňů, takže padáte ještě strměji než kolmo. :) A už můžu hrdě prohlásit, že jsem byla na všech horských dráhách. A na té, co jsem se jí bála nejvíc - Top Thrill Dragster - jsem byla hned třikrát za sebou. ;) Abych to objasnila, je to nejvyšší a nejrychlejší dráha v parku. Zrychlí na 120 mil za hodinu za 3,8 vteřiny a vystřelí vás do výšky 120 metrů, odkud pak volným pádem jedete dolů. Je to vzrušujících 17 vteřin... :D
Millenium Force a nad ním ční Dragster
Millenium Force a v popředí pár nenápadných dinosaurů :D


DOVOLENÁ V ZÁBAVNÍM PARKU?
Iron Dragon aneb má první horská dráha
Konec Main Midway

Přemýšlela jsem nad tím, co Američany vede k tomu, aby jeli na dovolenou do zábavního parku. Ještě jsem stále nepřišla na žádný pádný důvod. Napadá mě jedině to, že je to jakási národní tradice. Lidé tu jezdí třeba jen na jeden den jako na výlet , ale jsou i tací, kteří se tu ubytují i na několik dní. Mě jako Evropanku by nikdy nenapadlo si říct: "Hej, pojeďme na dovolenou do zábavního parku!" Opravdu by mě nenapadlo strávit dovolenou vozením na horských dráhách. Ale to je asi tím, že v Evropě podobných parků moc nemáme. Druhá věc je, že je to tu strašně moc drahé. Půl litru vody, coly či spritu tu mají za $4.26!!! Jídlo je v parku drahé rovněž, tak si představte, kolik peněz tu musí taková průměrná rodina za vícedenní pobyt utratit. Lidi tu jsou opravdu blázni. Park je otevřený na tzv. early entry (brzký vstup) od 9:00 hod.To platí pouze pro ty, kteří si připlatí za  tzv. platinum pass (sezónní vstup) a nebo pro ty, kteří se ubytují v hotelu přímo v parku. Jakmile odbije devátá hodina a skončí hymna, tak už můžete vidět hosty, jak běží od vstupu do parku, aby se mohli na své oblíbené dráze svézt mezi prvními a nemuseli pak stát v dlouhých frontách. Myslím, že toto je jediná příležitost, kdy můžete Američany vidět běhat. :D

TROCHU JINÁ MENTALITA

Řekla bych, že většina Američanů se na první pohled jeví jako přátelská. Každý se vás sice při pozdravu zeptá na to, jak se máte, tak je to ve skutečnosti nezajímá. Pro ně je to jen běžná fráze. Ale najdou se i tací, kteří se upřímně zajímají o to, odkud jste a chtějí si s vámi alespoň chvilku popovídat. Hodně lidí neví, kde ČR je, ale dost mi jich říkalo, že v ČR byli, pracovali nebo že se tam podívat chtějí. Lidé oceňují, že v parku potkávají zaměstnance, kteří pochází z různých koutů světa, prý je to pro ně zajímavé. Ptají se na to, jak jsme se sem dostali, kam po práci plánujeme cestovat atd. Někdo mi řekl, ať už se nevracím, seženu si studentská víza a zůstanu tady. Asi si myslí, že Amerika je nejlepší místo na světě. Tak jsem jim řekla, že už mám školu hotovou. Jednou jsem měla zákaznici učitelku angličtiny, která si se mnou začala povídat a řekla mi, že mám dobrou angličtinu. Už více lidí mi to řeklo a to člověka vždy potěší. Předevčírem jsem zas měla hosta, který mi řekl, že mám krásný přízvuk a odešel. Za pár vteřin byl zpět a řekl mi, že jsem taky krásná a tentokrát odešel už nadobro. :D A včera ve Walmartu šel naproti mně jeden chlap a když mě míjel, tak řekl "gorgeous", což znamená "nádherná/úchvatná". Nevím, co se to děje, ale škoda, že se v obou případech jednalo o starší muže. :D Ale musím říct, že povídat si chtějí jen starší lidé, nikdo z mladších ani v mém věku podobný zájem nejeví.

PENÍZE

Americká měna, dolary, je velmi zvláštní. Když jsem si před odjezdem měnila peníze, první, co mě na nich zaujalo, bylo to, že jsou ty bankovky užší než naše a možná i delší. Anebo tak jen působí tím, že jsou užší. :D Jelikož jsem věděla, že moje práce bude obnášet nakládání s penězi, byla jsem lehce nervózní z toho, že se v nich moc nevyznám, hlavně v mincích. Ale hned první den za pokladnou jsem se vše potřebné naučila. Co se týče mincí, je to podobné jako u eur - 1 dolar tvoří 100 centů. Akorát si musíte zapamatovat jejich názvy a hodnoty: "quarter" (čtvrťák) je 25 centů, "dime" je 10 centů, "nickel" je 5 centů a "penny" je 1 cent. Z bankovek mají hodnoty 100, 50, 20, 10, 5 a 1 dolar. Dvoudolarové bankovky jsou velmi vzácné, ale už jsem jednu viděla - platili s ní totiž italští turisté. U mě v obchodě lidé platí 20 dolarovými bankovkami, a to i když mají platit třeba jen $2.00. Je to hrůza, protože tímto stylem rychle přijdu o zásobu hotovosti v pokladně. :D Mně se v peněžence nejčastěji vyskytují jednodolarové a pětidolarové bankovky. A když pak máte peněženku plnou jednodolarovek, tak si připadáte jako boháči. :D Velmi často vidím, jak lidé platí kreditkou. Je to zde mnohem rozšířenější než u nás. Kreditku/debetku tu má téměř každý. A kdyby jen jednu! Když zákazník otevře peněženku, tak tam má třeba pět různých platebních karet. A když se stane, že je nějaká jejich karta odmítnutá, tak zkouší ostatní, dokud některá nebude přijata. :D
10 dolarů a pár drobných


VÝLETY

Cave of the Winds (Niagara Falls)
Monument Memorial (Washington DC)
Už jsem tu celkem pes dva měsíce a za tu dobu jsem byla na třech výletech. Můj první výlet byl až po měsíci práce a jela jsem autobusem na Niagárské vodopády. To byl asi výlet, který jsem si nejvíce užila. Asi proto, že to byl můj první výlet a taky po dlouhé době strávené jen prací a na jednom a tom samém místě. Byla to příjemná a vytoužená změna. Musím říct, že jsem nic úžasnějšího v životě neviděla. Byla jsem překvapená tím, jak jsou ty vodopády obrovské a taky, že se nacházejí téměř uprostřed města. Byla jsem na projížďce lodí Maid of the Mist a v tzv. jeskyni větrů, kde jste si mohli na vlastní kůži vyzkoušet, jak asi vypadá hurikán. Bylo to fakt skvělé a celou dobu jsem musela přemýšlet nad sílou matky přírody.
Věznice Shawshank (Mansfield, Ohio)
Druhý můj výlet byl už autem a jeli jsme se podívat do věznice, kde se natáčel film Vykoupení z věznice Shawshank a pak jsme den zakončili v Clevelandu. To byl také velmi pěkný den, ale bylo trochu chladnější počasí. A do třetice všeho dobrého jsem navštívila Washington DC, hlavní město Spojených států. Tam jsem také jela autobusem. Ze Sandusky jsme vyjížděli ve 2:00 ráno a na místo jsme dorazili v 10:30. Cesta busem byla dlouhá a nepohodlná, už jsem fakt nevěděla, jak si mám sednout. Nemluvě o tom, že klimatizace jela na plné pecky, takže jsem tam v podstatě mrzlo. Ještěže jsem si pár dní předtím ve Walmartu koupila deku přesně pro tento účel. :D V centru Washingtonu jsme si prošli ty nejdůležitější památky - Capitol, Monument, Lincoln Memorial a Bílý dům. Slunce nám pražilo na hlavy a bylo velmi teplo. Jelikož jsme chodili pěšky a vše bylo od sebe v uctihodné vzdálenosti, museli jsme téměř u každé památky odpočívat, abychom nabrali síly na další úsek cesty. Ale byla to také nádhera.
Cleveland (Ohio)
Niagárské vodopády
Capitol (Washington DC)
Lincoln Memorial a má maličkost (Washington DC)
Bílý dům (Washington DC)
Lincoln Memorial v noci (Washington DC)



MAGNETY

Další rozšířená posedlost či tradice, které jsem podlehla i já. Američané si totiž jako suvenýry kupují magnety na ledničku. Já jsem na to nikdy nebyla, ale už jsem si jich na památku koupila hned několik - z Niagár, z New Yorku, z Washingtonu, magnet Cedar Point a Joe Cool (to je bratr Snoopyho a také název obchodu, kde pracuji). Jsem zvědavá, co na to řekne mamka, protože ta nic na ledničce nemá ráda, prý to kazí dojem. :D
Suvenýry
ALKOHOLOVÁ POLITIKA
Sova i na zátce
Víno "Mrkající sova"

Jedna věc, která je v USA naprosto odlišná, je jejich přístup k alkoholu. Nejenom že ho nesmíte pít na veřejnosti, ale mají tu zavedenou hromadu pravidel ohledně jeho servírování a prodeje. Bez občanky si tu žádný alkohol nekoupíte, i když je zjevně jasné, že už vám 21 let bylo. Také jsem se doslechla o jednom případu u nás v parku, kdy vyhodili jednoho člověka kvůli tomu, že prodal pivo zákazníkovi, kterému sice už 21 bylo, ale měl "prošlou" občanku. To je docela síla. Rovněž pokud se prodavači nezdá vaše fotka, že tam třeba vypadáte hodně jinak, tak vám alkohol také neprodá. V areálu ubytování máme kantýnu, kde si můžete koupit pivo za $2.76, ale jestli si myslíte, že to tam můžete pít jedno pivo za druhým jako v každé české hospodě, tak jste na omylu. Kamarádi si chtěli koupit druhé pivo a nechtěli jim ho dát, že prý před chvílí jedno měli a že další si můžou dát až za hodinu. :D Neskutečná buzerace... Zaměstnanci, kterým nebylo 21 let se alkoholu nemůžou ani dotknout (ve smyslu prodeje a servírování). Když tu mají tolik svazujících pravidel, jak se pak můžou ohánět nějakou svobodou?!

VOLNOČASOVÉ VYŽITÍ


Česko vs. Slovensko
Mistrovství ve fotbale
V areálu našeho ubytování se pár lidí rozhodlo uspořádat světový pohár ve fotbale. Byly složeny týmy z několika různých států a hrálo se na místním hřišti, které máme hned vedle našeho volnočasového centra (ARC) a kantýny. Jen Češi byli tak líní na to, aby dali dohromady nějaký tým, takže jsme se neúčastnili a mistry se stali Slováci. Ti to velmi prožívali. :D Po skončení mistrovství Slováci přijali výzvu Čechů a zahráli si mimo soutěž mezi sebou. V průběhu hry začalo pršet, ale kluci se tím nenechali rozhodit a směle hráli dál. Tento zápas skončil výhrou Čechů. Tak aspoň něco, když jsme se neúčastnili poháru. ;) Jinak si v našem ARCu můžete zahrát například biliárd, stolní tenis či fotbálek. Musím podotknout, že fotbálek tu mají opravdu divný - na tyči, kde by měl být jen brankář, jsou totiž ještě dvě další figurky a s tím se hraje opravdu nezvykle. Ještěže u nás doma máme fotbálek normální. :D
Najděte rozdíl :D
Volnočasové centrum (ARC)
Volnočasové centrum (ARC)
Domča četbou povinná

12 komentářů:

  1. Díky za obsáhlé nahlédnutí do tvého pobytu, jako bych tam byla s tebou. Moc hezky napsané. Máš zkušenosti k nezaplacení a ty drobné výtky Američanům odpustime , v každé zemi je něco ! Určitě tě budou lákat další cesty a já se těžším na další články.
    Svůj americký pobyt si užívej, měj se pěkně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už se nemůžu dočkat, až skončím v práci a začnu cestovat. ;)

      Vymazat
  2. Fakt zajímavý a detailní článek, o některých věcech (třeba to s tou hymnou, nedostatkem zdravého jídla nebo jak přísná pravidla platí ohledně alkoholu) jsem neměla ani ponětí. :) Do USA bych se na nějaký čas pracovat taky ráda vydala, tak se mi takové informace docela hodí. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Mamku zaskočila pasáž o hymně a o alkoholu.... a hned jak viděla fotku s magnetkami, tak řekla "to nám dá všechno na lednici, ne? to jsem z toho odvařená teda" .... a když si pak přečetla daný odstavec, rozesmála se :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pecka :D Většinu těch magnetů si stejně posléze odvezu na svoji vlastní ledničku... :)

      Vymazat
  4. Domčo, článek perfektní! Už dlouho jsem se tak z nějakého cestopisu nenasmál jako právě teď. Zatím mi to vyznělo tak, jako že svůj ironicky řečeno "nedobrovolný pobyt ve vězení státu Ohio" docela užíváš a bereš ho s nadhledem, což dle obsahu ani jinak nejde a držím ti palce do pokračování. :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ráda jsem tě pobavila a snažím se svůj pobyt užívat co to jde. Nad hodně věcí jsem se musela povznést, ale člověk si po čase zvykne na všechno. :D

      Vymazat
  5. Pane jo, tohle je snad jeden z nejlepších článků, co jsem kdy četla! Úžasné povídání, hodně jsem se toho dozvěděla. :)

    xxx
    dream-little-dream.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc za kompliment, pozitivní ohlasy člověka vždy potěší. :)

      Vymazat
  6. Ahoj, ráda bych se zeptala, jak je to teda s dopravou ze Cedaru na pevninu, když se nemůže pěšky..Jezdí busy teda? A ty jsou pro zaměstnance zdarma nebo se platí?

    Jinak na pláž se dá dojít pěšky? :)

    Díky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mezi Cedarem a ubytováním Commons jezdí kyvadlová doprava, která je pro zaměstnance zdarma. Ještě je také jedno ubytování přímo na poloostrově hned u zábavního parku. A na pláž se dostaneš skrz park, takže záleží, kde budeš bydlet - buďto tam dojdeš pěšky a nebo nejdřív busem a pak pěšky. :)

      Vymazat