pondělí 17. dubna 2017

Recenze: Kniha zrcadel

Název: Kniha zrcadel
Originální název: The Book of Mirrors
Autor: E. O. Chirovici
Rok vydání v ČR: 2017
Nakladatelství: Host
Počet stran: 311

Už jste četli Knihu zrcadel? U mě to už je nějaký ten pátek, ale až dneska ve vlaku jsem se dostala k napsání recenze. :)



"Vzpomínky jsou jako kulky. Některé hvízdnou kolem a jen vás vyděsí. Jiné vás rozervou na kusy."

Literární agent Peter Katz jednoho dne obdrží rukopis nesoucí název Kniha zrcadel, jenž ho okamžitě nadchne. Autor knihy Richard Flynn v něm popisuje svá studia na Princetonu a svou první lásku, vztah s jistou Laurou, oblíbenkyní slavného profesora Josepha Wiedera. Jedné noci před Vánocemi roku 1987 byl profesor ve svém domě brutálně zavražděn, avšak policie případ nikdy nevyřešila. Rukopis je však neúplný a Peter Katz je přesvědčen, že kompletní rukopis odhalí skutečného viníka. Proto se obrátí na svého přítele Johna Kellera, investigativního novináře, aby se pokusil minulé události objasnit.

"Lidská paměť se chová spíš jako scénárista a režisér v jednom - z útržků skutečnosti si vytváří svůj vlastní film."

Kniha zrcadel mě zaujala už na první pohled obálkou a po přečtení anotace to bylo jisté - musela jsem knihu mít. Usmálo se na mě štěstí, jelikož e-shop Megaknihy.cz mi ji poskytl jako recenzní výtisk. Z námětu knihy jsem byla přímo nadšená. Jelikož i já sama bych jednoho krásného dne ráda vydala knihu (je to můj tajný sen), tak mě hned tajemný rukopis, který by měl odhalit pravdu ohledně dávné vraždy, zaujal. Příběh začíná z pohledu literárního agenta, který obdrží rukopis a je jím okamžitě pohlcen. Následující část je vyprávěna z pohledu autora rukopisu. Styl vyprávění mi místy připomínal deníkové zápisky, ale to rozhodně není na škodu. Chvílemi jsem se cítila, jako bych autorovi viděla do hlavy, četla mu myšlenky. To knize přidává na čtivosti. Kniha zrcadel kromě hlavního děje obsahuje i psychologickou stránku. Náš zavražděný profesor se právě lidskou psychikou zabýval. Konkrétně sílou lidských vzpomínek a manipulací s nimi. Věřili byste tomu, že je možné člověka ovlivnit natolik, že je schopný mít velmi živé vzpomínky na nějakou událost v minulosti, kterou by si za normálních okolností nemohl pamatovat? Je to rozhodně téma k zamyšlení, jaké triky je lidská mysl schopná na nás vytáhnout. U kriminálních příběhů mám většinou nějaké tušení, kdo asi bude vrah, ale v tomto případě jsem až do úplného konce byla "s rozumem v koncích". Jak jsem byla napjatá, jak to celé dopadne, tak jsem pomalu nedělala nic jiného, než jen četla. Po dlouhé době se u mě projevily známky obsese. 

"Někdo kdysi řekl, že vzpomínky na minulé události nejsou nutně vzpomínkami na to, co se skutečně stalo. Myslím, že měl pravdu."

V doslovu autor E. O. Chirovici píše, že když Knihu zrcadel rozesílal nakladatelstvím, tak se zpočátku setkával jen se zamítavými odpověďmi, než se s ním setkal jeden maličký nakladatel, kterému se kniha velmi líbila, ale řekl mu, že sám by nebyl schopen knize zajistit propagaci, jakou si kniha zaslouží... Musím se přiznat, že nevím, jakou tato kniha měla u nás v České republice propagaci. Já jsem si žádné nevšimla, ale s názorem onoho malého nakladatele naprosto souhlasím. Já jsem z této knihy nadšená a její čtení jsem si užívala. Tímto bych chtěla poděkovat e-shopu Megaknihy.cz za poskytnutí recenzního výtisku.
Domča četbou povinná

4 komentáře:

  1. Skvělá recenze :) Knihu jsem četla, byla na ni celkem natěšená a pak mě zarazilo to pomalé tempo :) Celkem mě bavila, ale asi mám raději akčnější knihy :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pochvalu. :) Mně naopak to pomalejší tempo nevadilo. Aspoň nějaká změna po delší době plné akčních knih. ;)

      Vymazat
  2. Moc pěkná recenze. Námět mě zaujal, určitě si ji budu chtít přečíst. Pomale plynoucí děj mě neodradí, investigativní žurnalistika je piplačka.:) Vzpomínám na jiného investigativního novináře a sušené květiny na 100 stranách! Díky za tip.

    OdpovědětVymazat